Důchod

Uplynulo několik let a já se blížila důchodovému věku.  Každý se na důchod těší a většinou má  promyšlené, co v důchodu bude dělat, ale skutečnost je jiná. I já jsem to tak měla.Těšila jsem se na čas odpočinku. V úmyslu jsem měla fotit, užít si víc vnoučat a trochu jezdit po výletech. Fotografovala jsem, když děti byly malé a bavilo mě to, ale čas jsem na focení později neměla. A tak důchod byl pro mě ideální.                                                                                      
 Můj čas se naplnil a  byl tu den odchodu do důchodu. V práci se se mnou rozloučili moc pěkně a já s nimi také. I nějaká ta slzička ukápla. Neměla jsem v úmyslu dál pracovat, protože mé tělo říkalo "ne". Potřebovalo vypnout, odpočinout si od pracovního stresu.  Chápu, že důchodový věk se prodloužil a stále prodlužuje, ale tělu a psychice neporučíte. Nyní všechno vnímám jinak než v mládí; nad čím jsem dřív mávla rukou, nyní mě velice rozčiluje. Prostě tu byla únava a stres.  Spousta lidí v důchodovém věku neumí přestat plnit pracovní povinnosti a pracují i když nemusí. To nebyl můj případ, já potřebovala skončit. Rodina mě poslala na pár dní do lázní, abych si po pracovním stresu odpočala. Všem to doporučuji. Nemusíte tam být 3 týdny, stačí víkend nebo 5 dní, kdy je o vás pečováno. Vířivky, masáže, procházky, poznávání lidí a hlavně odpočinek. Moje úvaha byla, že se tam naučím odpočívat. Byli tam lidé v mém věku a já se rozhlížela, jak se odpočívá, protože jsem to stále neuměla.  Náhodou jsem mluvila s pánem, který řešil odchod do důchodu tím, že hodil do řeky hodinky a mobil. Měl dost toho stresu, že po něm někdo stále něco chtěl. Je to také řešení na určitý stres. No, každému vyhovuje jiný přístup; jen se nesmí bát to udělat, aby měl klid v duši...                                                                                                                             Den v lázních je také rozdělen na různé činnosti, které musíte absolvovat, ale začátek to byl.

Když jsem se vrátila z lázní, byla jsem krásně odpočatá, nabitá energií a pozitivně naladěná. Doma jsem zjistila, že je někdy těžké mít volno a zžít se s ním. V začátku důchodu byl můj původní plán na nic a i já se pomalu prokousávala volnými dny. Nejdříve jsem byla jak na dovolené, později mi však spousta času začala vadit, neuměla jsem ho využít. Stále jsem den rozdělovala na čas práce a čas odpočinku. Říkala jsem si "jsem v důchodu a mám čas odpočinku". Byla jsem bezradná a o ekonomickém sešupu dolů ani nemluvím. Sice máte něco našetřeno, ale nemůžete rozhazovat, protože život dokáže vždy překvapit. Byla jsem vychovávaná v rodině, ke skromnosti. Byli jsme tři sourozenci a rodiče museli šetřit kde se dalo. A tak mě moji rodiče naučili, dnes se tomu říká, ekonomické gramotnosti. Vím,  že hodně záleží na důslednosti. V mé rodině jsem o peníze pečovala já a vše co jsem znala jsem předávala svým dcerám. Dnes vidím, že ony zase své zkušenosti předávají svým dětem. Mám z toho radost, že je nesemlela chamtivost mít vše hned.
A závěrečné zhodnocení??
Začátek byl těžký.  Jsem v důchodu už skoro 3 roky, už jsem se zorientovala v těch volných dnech a nic nestíhám. Chodím do školy  AKADEMIE 3. věku a začínám víc fotit.
 Na míň peněz jsem si zvykla a brigáda? Možná na pár hodin-- nevím, jestli se mi něco podaří sehnat. Na pár hodin důchodce nyní nechtějí. Tím vším chci říct, že v důchodu musím šetřit. Není nic, tak jak jsem si plánovala, když jsem chodila do práce.
A vnoučata? Mám nyní už 3, dvě jsou větší a tak babičku už tolik neberou a zbývá už jen jedno vnouče, které hlídám, když je potřeba a užívám si to.
A výlety? Na ty jezdím jen málo, je to drahé.
Důchod je fajn, mám čas jen pro sebe, dělám co chci, nikdo mě nekomanduje a konečně mám čas na vnoučata. Takže uvědomit si, že mám čas a klid je, hezký začátek.
Jak jsem řešila ekonomický sešup dolů? To se dozvíte v další kapitole.