Nemoc

  V novém bytě jsem se zabydlela, ale stále mi nebylo úplně nejlépe. Mé zdravotní těžkosti se stupňovali a já se rozhodla dále neotálet a jít k lékaři. Vím, není to příjemná kapitola, ale nemoc tak nějak patří k úskalí života.
     Lékařce jsem řekla jaké mám potíže a její verdikt byl: "Nesnášenlivost laktozy." Překvapilo mě to, protože já si myslela na nějakou horší diagnosu. Dostala jsem nějaké rady k mému stravování, ale: "Potřebovala bych víc informací!" A tak internet mé otázky zcela zodpověděl.
     Když se zamyslím nad tím co mi lékařka řekla, tak mělo logiku se prostě vrátit v myšlenkách do mého mládí. Tak tedy zhruba okolo mého 35 roku už jsem měla mírné zažívací problémy, ale kdo je nemá? A co to znamená? Mírné zažívací problémy, myslím tím, že mě občas trápila náhlá potřeba na velkou. Nic jiného, žádná bolest, nic. A tak jsem to neřešila. Jak šly roky, zvyšovaly se zažívací problémy. Zdálo se to jako problémy se žlučníkem a žaludkem, ale vyloženě záchvaty to nebyly, spíše podrážděný žlučník a žaludek. Vzpomínám, že takové problémy mívala i maminka a vždy se při vyšetření ukázalo, že žlučník má vpořádku. Byla na vyšetření několikrát a nakonec lékaři řekli, že to je nervového původu. To jen abych vysvětlila, proč jsem nešla už tenkrát k lékaři.
     Dostala se mi do ruky knížka Marie Treben a tato optimisticky psaná kniha se mi líbila. Přišlo mi užitečné a správné chodit sbírat bylinky. Sbírala a sušila jsem řebříček, pampelišku a později i svízel. Měsíček mi rostl na zahrádce. Čaj z bylinek mi dělal dobře a na dlouhé roky byl relativní klid od mých zažívacích problémů. Klid netrval věčně a bolest žaludku se vracela. Řešila jsem to stále bylinkami a vyřazováním jídla a jednotlivých potravin z jídelníčku. Například: kávu, šlehačku, smetanu. Svíčkovou jsem vařila jen vyjímečně, po ní mě bolelo břicho. Vařila jsem víc zeleninu a vůbec lehčí stravu. Manžel si trochu zvykl, ale někdy byly dvě varianty. Jedna pro manžela a druhá pro mě. Ale úplně bez problémů jsem nebyla.
     Po 55 roku mi lékaři zjistili osteoporozu a já začala jíst víc mléčných výrobků. Dnes vidím, že to bylo nešťastné řešení, ale tak to prostě bylo. Viděla jsem jen - vápno. Proč nešťastné? Protože mé zažívací problémy se začaly stupňovat a já stále nevěděla proč. Nenapadlo mě to spojit s mléčnými výrobky. Já je měla tak ráda. Byl to takový začarovaný kruh. To, že mě bolíval žaludek, břicho a záchod byl můj kamarád, ani bylinky už úplně nefungovali, jsem sváděla na oříšky, ovoce a stres. Šla jsem do důchodu a nic se nezměnilo. Přestala jsem pít mléko, jíst jogurt, některé sýry, protože po nich mi bylo špatně. V jídelníčku jsem se postupně dostala až na středomořskou stravu, ale stále to nebylo dobré. Některé dny jsem nemohla půl dne vstát, protože se mi motala hlava, zvracela jsem a únava a mírná deprese k tomu patřily. Tehdy jsem navštívila lékařku.

     Musím říct, že o svoje zdraví jsem se starala a starám. Pravidelně absolvuji preventivní prohlídky. Z revmatologie mě kvůli kostem taky posílali na krevní testy. Nějaký malý zánět krevní testy ukazovaly, ale já byla stále zahleněná a tak se to přičítalo k tomu. O svých potížích se zažíváním jsem se nezmínila. Bála jsem se.
    Dnes vím co to nesnášenlivost laktozy je a už jsem si zvykla na mou dietu a veškeré potřebné látky dodávám tělu stravou. Naučila jsem se dělat obilná mléka, a dávám si pozor na skrytou laktozu. Doma mám vše lidově řečeno čisté od laktozy, ale jíst nějaká hotová jídla se bojím. Už to bude rok co mám dietu a zahlenění ustoupilo a krevní testy jsou výborné, vše je v normálu, jen mám na hraně vitamín D.
     Touto mou zpovědí jsem chtěla upozornit ostatní, že každé úskalí v životě, kterým procházíme se dá řešit a nemáme hned lámat hůl. Pokusit se řešit své problémy optimistickou cestou a kdo to nedokáže, není vžádném případě ostuda vyhledat pomoc.